|
|
Komunikace rodičů a dětí v rekonstruované rodině
Matoušková, Kateřina ; Šulová, Lenka (vedoucí práce) ; Gillernová, Ilona (oponent)
Děti ze složených rodin akceptují oba své otce - nevlastního i nerezidentního biologického otce - v převážné většině jako součást své rodiny, a to i pokud zobrazují svou rodinu tak, jak by si ji ideálně přály. Důležitým faktorem v celkovém přijetí nevlastního otce dítětem je vztah, který dítě vnímá ze strany nevlastního otce i ze strany matky a celkové emoční klima v rodině. Nevlastní otcové jsou dětmi akceptováni častěji tehdy, pokud je jejich vztah k dítěti kladný a pokud vykazují slabé řízení (tj. mají méně požadavků a dávají více volnosti). Děti také častěji přijímají nevlastního otce, pokud u nich uběhla delší doba od rozvodu rodičů a pokud s ním žijí déle. Děti vyjadřují přání, aby měly svého biologického otce blíže, jednak blíže k sobě, a také si přejí, aby byl blíže k celé rodině dítěte. Přejí si snížení autority nevlastního otce v rodině - nepřejí si, aby nevlastní otec byl nositelem nejvyšší autority v jejich rodině. V rozhovorech často děti vyjadřují touhu, aby mezi dospělými v obou jejich rodinách nebyly konflikty. Vystiženo jedním z dětí: "Vadí mi, že se táta odstěhoval, ale když to chtěli, tak chci, abychom si všichni rozuměli."
|
|
|
Podmínky přijetí nevlastního otce dítětem a život ve složené rodině očima dětí a nevlastních otců
Matoušková, Kateřina ; Šulová, Lenka (oponent) ; Mertin, Václav (oponent)
Předkládaná práce se zabývá tematikou složených rodin, nevlastního otcovství a zkušeností dětí a nevlastních otců ve složených rodinách. Práce měla tři hlavní cíle: a) zjistit, nakolik děti ze složených rodin přijímají svého nevlastního otce za člena nejbližší rodiny, b) zmapovat výchovné styly ve složených rodinách a zjistit, zda má výchovný styl a případně další faktory vliv na přijetí nevlastního otce, a c) zmapovat kvalitativně život ve složené rodině z pohledu dětí i nevlastních otců. Na základě provedeného výzkumu je možné konstatovat, že děti ze složených rodin akceptují svého nevlastního otce, s nímž žijí v jedné domácnosti, v převážné většině jako součást své rodiny, a to i v "ideálním světě", tj. pokud zobrazují svou rodinu tak, jak by si ji ideálně přály. Důležitým faktorem v celkovém přijetí nevlastního otce dítětem je vztah, který dítě vnímá ze strany nevlastního otce i ze strany matky a celkové emoční klima v rodině. Nevlastní otcové jsou dětmi akceptováni nejčastěji tehdy, pokud dítě vnímá oba své rezidentní rodiče jako vřelé. Dále přijetí podporuje vřelý vztah nevlastního otce samotného k dítěti a také jeho slabé řízení (tj. méně požadavků a více volnosti ze strany nevlastního otce). Roli hrají i situační faktory. Děti častěji přijímají nevlastního otce, pokud u nich uběhla delší...
|
|
|
Podmínky přijetí nevlastního otce dítětem a život ve složené rodině očima dětí a nevlastních otců
Matoušková, Kateřina ; Šulová, Lenka (oponent) ; Mertin, Václav (oponent)
Předkládaná práce se zabývá tematikou složených rodin, nevlastního otcovství a zkušeností dětí a nevlastních otců ve složených rodinách. Práce měla tři hlavní cíle: a) zjistit, nakolik děti ze složených rodin přijímají svého nevlastního otce za člena nejbližší rodiny, b) zmapovat výchovné styly ve složených rodinách a zjistit, zda má výchovný styl a případně další faktory vliv na přijetí nevlastního otce, a c) zmapovat kvalitativně život ve složené rodině z pohledu dětí i nevlastních otců. Na základě provedeného výzkumu je možné konstatovat, že děti ze složených rodin akceptují svého nevlastního otce, s nímž žijí v jedné domácnosti, v převážné většině jako součást své rodiny, a to i v "ideálním světě", tj. pokud zobrazují svou rodinu tak, jak by si ji ideálně přály. Důležitým faktorem v celkovém přijetí nevlastního otce dítětem je vztah, který dítě vnímá ze strany nevlastního otce i ze strany matky a celkové emoční klima v rodině. Nevlastní otcové jsou dětmi akceptováni nejčastěji tehdy, pokud dítě vnímá oba své rezidentní rodiče jako vřelé. Dále přijetí podporuje vřelý vztah nevlastního otce samotného k dítěti a také jeho slabé řízení (tj. méně požadavků a více volnosti ze strany nevlastního otce). Roli hrají i situační faktory. Děti častěji přijímají nevlastního otce, pokud u nich uběhla delší...
|
|
|
Komunikace rodičů a dětí v rekonstruované rodině
Matoušková, Kateřina ; Šulová, Lenka (vedoucí práce) ; Gillernová, Ilona (oponent)
Děti ze složených rodin akceptují oba své otce - nevlastního i nerezidentního biologického otce - v převážné většině jako součást své rodiny, a to i pokud zobrazují svou rodinu tak, jak by si ji ideálně přály. Důležitým faktorem v celkovém přijetí nevlastního otce dítětem je vztah, který dítě vnímá ze strany nevlastního otce i ze strany matky a celkové emoční klima v rodině. Nevlastní otcové jsou dětmi akceptováni častěji tehdy, pokud je jejich vztah k dítěti kladný a pokud vykazují slabé řízení (tj. mají méně požadavků a dávají více volnosti). Děti také častěji přijímají nevlastního otce, pokud u nich uběhla delší doba od rozvodu rodičů a pokud s ním žijí déle. Děti vyjadřují přání, aby měly svého biologického otce blíže, jednak blíže k sobě, a také si přejí, aby byl blíže k celé rodině dítěte. Přejí si snížení autority nevlastního otce v rodině - nepřejí si, aby nevlastní otec byl nositelem nejvyšší autority v jejich rodině. V rozhovorech často děti vyjadřují touhu, aby mezi dospělými v obou jejich rodinách nebyly konflikty. Vystiženo jedním z dětí: "Vadí mi, že se táta odstěhoval, ale když to chtěli, tak chci, abychom si všichni rozuměli."
|
host ::
RSS.